Recenze: Zářivá světla velkoměsta

Jedna z mála knih, která se mi dostala do ruky úplnou náhodou. Neznala jsem spisovatele ani název knihy mi vůbec nic neříkal. Po deseti stránkách jsem se našla. Není tohle něco jako Trainspotting?

Svět se mění

Neubránila jsem se tomu. Čím hlouběji jsem se do knihy Jaye McInerneyho nořila, tím víc mi připadalo, že čtu Welshovo dílo Trainspotting, akorát na americkém kontinentě. Osmdesátá léta nebyla důležitá jen pro nás, ale i pro Američany. O Woodstocku už nikdo nemluvil, zapomínalo se i na květinové děti, žádné protesty se už nekonaly a lidé začali ztrácet všechny ideály. Lidská práva, rasismus, sociální nerovnost… už nic z toho pro ně nemělo takovou váhu jako před nimi se otvírající nový svět, kterého chtěli být všichni součástí. Za každou cenu. Bez peněz, postavení, kontaktů i bez práce. Najednou se všichni chtěli obklopovat luxusem a být slavní. Chtěli vydělávat co nejvíc peněz za co nejmíň dřiny a utratit je za zbytečnosti, alkohol a drogy.

Lepší budoucnost? Neexistuje

Hlavní hrdina knihy Zářivá světla velkoměsta je redaktorem prestižního newyorského časopisu. Bohužel ale nepíše, jen kontroluje fakta a zdroje v článcích jiných. Vždycky chtěl psát beletrii, doufal, že tenhle post mu v tom pomůže. Měl všechno. Slušnou práci, nádhernou manželku, peněz víc než dost a byl oblíbený. Když od něj však žena odejde do vysokého světa, mezi smetánku, začne to s ním jít od desíti k pěti. Pije, pohybuje se v pochybné společnosti, stíhá ho jeden průšvih za druhým, fláká práci a ke všemu se nerýsují žádné vyhlídky na lepší budoucnost. Přesto se začíná něco dít.

Proměňuje se společnost a s ní i hlavní postava. A čtenáři všechno prožívají s ní. Hlavně díky netradičnímu vyprávěcímu stylu. Autor totiž vypráví příběh v tzv. du-formě, tedy v druhé osobě jednotného čísla.

Odjakživa jsi chtěl být spisovatelem. Místo v redakci jsi považoval jen za první krok na cestě k literární slávě. Kdysi jsi psával takové krátké věci, které podle tebe byly daleko lepší než to, co ve tvém časopise vychází každý týden. (str. 51)

McInerney x Welsh

Srovnávat Jaye McInerneyho s Irwinem Welshem nelze. Ale já si to přesto při čtení knihy tak trochu dovolila. Respektive moje hlava si to rozhodla sama. Hlavní hrdina však má něco společného i s nejslavnější americkou generací – s beatníky. I on žije bohémským životem, i přestože se netoulá po USA a také se pohybuje na hraně alkoholismus a drogové závislosti. McInerney čerpá ze svého života a popisuje generaci, která se teprve rodí a která bude mít v Americe své místo i v novém tisíciletí.

Autor totiž vypráví o sobě. I on byl redaktorem v prestižním americkém týdeníku, i on poznal, jaké to je stát v záři reflektorů a co všechno lze zažít ve světě kokainu a dalších drog. Není to autobiografie, ale rozhodně lze knihu považovat za určitou formu svědectví o zrodu nové americké generace, která chce poznat všechna zářivá světla, která New York nabízí.

Foto: archiv