Recenze: Věrnost

Klasických vztahových románů vycházejí mraky. Kolik ale vyjde těch, které pojednávají hlavně o vztahu, jenž si vytvoříme sami k sobě? Věrnost je kniha nikoliv o reálných situacích, ale především o našich představách a touhách.

Nic není horšího než všednost

Věrnost je intimní zpovědí z pera italského spisovatele Marca Missiroliho, který prostřednictvím své zatím poslední knihy popisuje život dvou čtyřicátníků, muže a ženy, kterým život zevšedněl natolik, že se chtějí uchýlit k činům, které by nikdy dříve neudělali. Carlo je spisovatel, ovšem čím dál neúspěšnější, Margherita se zase živila jako architektka, ale kvůli penězům se raději přeškolila na realitní makléřku. Nic pro ni není důležitější než peníze a domov na dobré adrese.

Chovají se k sobě s respektem, nehádají se, nic u nich nepřipomíná italskou domácnost, jak jsme zvyklí z italských románů či filmů. Když si ale Carlo začne myslet na svou studentku Sofii, a Margherita zase na svého fyzioterapeuta Andreu, začnou si být ještě vzdálenější. Většina děje se však odehrává nikoliv v realitě, ale jen v jejich představách. Nechtějí zradit sami sebe ani jeden druhého, zároveň však touží po tom vysvobodit se z každodenního stereotypu. Pohybují se na pomezí věrnosti a nevěry a nedokážou se rozhodnout, co je pro ně správné. 

Hutná atmosféra, že by se dala krájet

Román je tvořen nejen představami a úvahami, ale také krátkými příběhy, které se týkají především Margheritiny matky, studentky Sofie, která se rozhodne utéct z Milána a posléze se zase vrátit, nebo fyzioterapeuta Andrey, který se vyžívá v nelegálních psích závodech. Ač v knize nenajdeme jedinou větší hádku, žádnou rvačku, sex ani jiné emočně vypjaté scény, atmosféra v knize je přesto velmi tížívá a hustá tak, že by se dala krájet.

Děj jako tekoucí řeka, klidná, s občasnými peřejemi

Nejzajímavější na celé knize považuji styl, jakým je psána. Příběhy dvou hlavních postav na sebe plynule, avšak někdy velmi nečekaně navazují, nenásilně je také doplňují svižné dialogy a textové vsuvky věnující se postavám vedlejším. Dějové zvraty jsou v knize jen nastíněny, zůstávají nedokončené. Jako by čtenář vklouzl do děje, rozhlédl se kolem sebe a zase se za pár vteřin ocitl někde jinde. V mysli někoho jiného, v situaci odlišné od té, kterou měl právě možnost vidět. Zvyknete si, na začátku možná v postavách a ději budete trochu tápat, protože vyprávění bez varování přechází od jedné postavy ke druhé, jakmile se ale do děje ponoříte, napojování příběhů už nebude tak zmatečné. 

Třeba se ale do Věrnosti neponoříte vůbec. Je to jiná kniha, troufám si tvrdit, že rozhodně není pro všechny ani pro většinu z nás. Na to jí chybí rychlý dějový spád, výraznější zápletka, neočekávané zvraty i něco, s čím bychom se mohli ztotožnit `na první dobrou`. Místo toho ale dostanete hutnou milánskou atmosféru a možnost proniknout do mysli žárlivé ženy a jejího muže, kterému začíná být rodinný život malý.

Cenami ověnčený redaktor

Marco Missiroli se proslavil svým knižním debutem v roce 2005. Jeho kniha Senza coda (Bez ocásku) dokonce získala cenu Prix Campiello. Ani další knihy nezůstaly bez povšimnutí. O dva roky později napsal knihu Il buio addosso (2007, Tma na sobě), o další dva roky později román Bianco (2009, Bílý), následovaly knihy Il senso dell’elefante (2012, Smysl slona), Atti osceni in luogo privato (2015, Nemravnost v soukromém prostoru) a konečně v roce 2019 vyšla kniha Fedeltà (Věrnost). V Itálii se okamžitě stala bestsellerem. Výborně ji přijala i kritika a kniha tak nakonec získala cenu Premio Strega Giovani. V současné době chystá streamovací služba Netflix seriál podle této úspěšné knihy.

Missiroli však není jen spisovatel, ale také redaktor pravidelně přispívající do kulturní rubriky italského deníku Coriere della Serra. A v neposlední řadě je také šéfredaktorem psychologické revue. A právě zájem o psychologii a znalosti z tohoto oboru mu pomáhají při psaní románů.

Kniha Věrnost vyšla v nakladatelství Argo v roce 2020.