Dvě hodiny na Tabooku

Zdá se vám to málo? Mně také. Bohužel. Na Tabooku – festivalu malých nakladatelů v Táboře jsem byla letos úplně poprvé a čekala jsem komorní knižní festival, který si během hodiny projdu, během další půlhodiny nakoupím knihy a šťastná, jak úspěšně jsem pořídila, zase odjedu domů. Ale Tabook není jenom o knihách. Je to festival se vším všudy.

Tady jde tak nějak všechno samo

Diskuze, přednášky, autorská čtení, výstavy, divadelní představení, koncerty… to je skutečný Tabook. Nenudíte se jedinou minutu, a i když přijedete na celý festival, stejně nestihnete podniknout všechno, co jste si předsevzali. Neustále se s někým dáváte do řeči, ať už s umělci, autory nebo nakladateli. Pořád se máte o čem bavit. A to i když jste naprostý introvert jako já. Povídání přichází tak nějak samo, nenásilně. Mezi řečí si pak třeba dáte dobrý kafe v Jednotě nebo Kávové zastávce, možná vypijete i nějakou tu skleničku vína.

Chci vidět všechno, ale nevidím nic

Když jsem 4. září po poledni do Tábora dorazila, zjistila jsem, že se na Žižkově náměstí koná i Vinný košt & festival chutí. Každý chodil se sklenkou vína v ruce, ochutnával šnečí (jo, šnečí) maso, poslouchal živou hudbu, bavil se a smál. Tolik vjemů najednou hned při první návštěvě tohoto jihočeského města na mě bylo skutečně hodně. Než se stačím rozkoukat, už potkávám známého Marka, autora oblíbeného komiksu Jarmil, vzápětí vrážím do své bývalé kolegyně. Oba tu tráví víc času než já, ale taky jsou v jednom kole. „Hele, teď jsme byli na výstavě a za hodinu jdeme na koncert,“ oznamuje mi bývalá kolegyně. „A kam se chystáš ty?“ Odpovídám, že jsem tu jenom na odpoledne a mám v úmyslu naplnit svůj prázdný batoh knihami. Usmívá se na mě a říká, že je to dobrej plán, protože za tu chvíli bych stejně nic jiného nestihla. Jsou tu i výstavy? proběhně mi hlavou. Nějak jsem tu návštěvu podcenila… Vyměníme si ještě pár slov o tom, co v současné době děláme, kam se naše životy za těch pár měsíců, co jsme se neviděly, posunuly (nikam, samozřejmě), popřejeme si hodně zdraví a úspěchů, a zase běžím dál.

Co si mám dát k jídlu?

„Slečno, nechcete ochutnat naše hranolky?“ pokřikuje na mě pán z jednoho z mnoha stánků na Žižkově náměstí. Před deseti minutami jsem snědla smažák v housce z místního bistra a tak kroutím hlavou. Ale dala bych si, ale až mi slehne. Jenže to už tu možná nebudu. Objevuju stánek se sýry. Tak ty bych si taky dala. Popojdu o kus dál a tam mají halászlé, tradiční maďarskou rybí polévku. Po té naštěstí netoužím, protože ryby ráda mám, ale buď pečené, smažené nebo syrové. Plovoucí ve vodě jedině živé. Už podruhé procházím rušnou Pražskou ulicí, kde jsou stánky jednotlivých nakladatelství vyskládány jeden vedle druhého, a přemýšlím, kterou knihu si asi koupím. Snad ani nemusím dodávat, že u jedné nakonec nezůstane. Kupuju si komiks z nakladatelství Centrala Hubert a pak taky pár knih o typografii a designu z nakladalteství UMPRUM. To je moje srdcová záležitost.

Pak se vrtnu do ulice Žižkova, kde se zastavím na espresso s tonikem v Kávové zastávce a jdu se podívat na vodní nádrž Jordán, která je krásně vidět od Střelnice, novorenesanční budovy, která dříve sloužila jako kulturní a společenské místo. Dnes se v ní nachází restaurace a soukromé společenské sály.

Utratila jsem i to, co nemám

Dvě hodiny utekly jako voda. Nechápu, jak se to mohlo stát. Ani to víno jsem si nedala! A taky jsem zahlédla dalšího známého. Příště sem musím jet minimálně na celý den, anebo raději na dva. Možná spíš na celý festival. To bych si ale musela něco našetřit. Za dvě hodiny jsem utratila dva tisíce, ani jsem nemrkla. Když mám po ruce kavárny a knihy, jsem jako utržená ze řetězu. Od vyšší útraty mě zachránil jenom fakt, že ve většině stánků nebraly platební karty a lítat neustále k bankomatu se mi naštěstí nechtělo.

Díky, Tabooku, doufám, že se stanu tvým pravidelným návštěvníkem. V příštím a přespříštím roce se ale pravděpodobně festival konat vůbec nebude, neboť se jeho organizátoři rozhodli, že si dají dvouletou pauzu, aby zapřemýšleli nad tím, jakým směrem se chtějí vydat dál. Tak snad se uvidíme v roce 2024.

Festival Tabook probíhal od čtvrtka 2. 9. do soboty 4. 9. 2021 na různých místech v historickém centru Tábora.

Foto: Petr Kučera, Orio