Adéla Elbel: „Kdyby se lidi nesmáli, asi bych zjišťovala, zda funguje mikrofon.“

Adélu Elbel zná každý, kdo žije v Brně anebo má rád stand-up vystoupení. Je to žena, která se nebojí říct svůj názor k čemukoliv, co se týká naší společnosti. Kdysi se svou kamarádkou Zuzanou Fuksovou založily kapelu Čokovoko, která sice neměla dlouhého trvání, zato vzbudila spoustu rozporuplných reakcí. Dnes je z Adély nejen úspěšná stand-up komička, ale také moderátorka, která umí stejně dobře česky jako holandsky.

Adélo, studovala jste nizozemštinu a také z tohoto jazyka překládáte. Proč zrovna holandština? Máte k ní nějaký speciální vztah?

Nejdřív jsem studovala bulharštinu, pak ukrajinštinu a chvíli portugalštinu, ale pořád to nebylo ono, až jsem jela na léto do Amsterdamu, poznala to nádherné a inspirativní město, slyšela tu prapodivnou řeč a řekla si, že by mě to mohlo bavit. Překladatelství je pak zejména o cílovém jazyce, tedy u mě o češtině. Miluju slova a strašně mě baví hledání přesných ekvivalentů a adekvátních slovních spojení. Občas cítím až návaly adrenalinu, když po čase přemýšlení přijdu na nějaký překladatelský oříšek.

Jezdíte často do Holandska? Jak se tamní lidé liší od nás, Čechů?

Mám dvě děti a velmi nabitý pracovní diář, takže bohužel ne. Dříve jsem primárně překládala a jezdila pracovat do Amsterdamu do překladatelského domu, ale za poslední dva roky se mi dost změnila pracovní náplň a já zejména vystupuju se stand-upy nebo moderuju, takže na cestování mi moc času nezbývá. Nicméně jsem se zrovna minulý týden vrátila z výletu do Amsterdamu a v květnu se tam vracím, protože tam máme 18. 5. stand-upové vystoupení s Na stojáky. Přijeďte, bude to v češtině. A jak se tamní lidé liší? No, muži jsou elegantní, upravení, voňaví, usměvaví….

Mluvíte ještě nějakým dalším jazykem?

Ještě anglicky, ale měla bych na tom zamakat.

Kromě překládání se živíte i jako stand-up komička. Na to člověk musí mít hodně talentu. Nebo se dá stand-up naučit?

Stand-up je autorská věc. Člověk si výstup sám napíše a pak jej ještě musí umět odprezentovat. Obě složky musí být dobré, navíc já k tomu mám ráda i improvizaci na místě. Někteří tvrdí, že se tomu dá naučit, ale já si to úplně nemyslím. Někdo prostě není vtipný, že jo. Já dělám vše intuitivně, takže bych ani neuměla říct, jak na to. Každý, co jeho jest, já zase neumím řídit, péct, žehlit, číst v mapách, technicky jsem totálně mimo, knoflík nezašiju, kytky mi chcípaj. No peklo, když na ten výčet koukám, můžu být ráda, že se tomu umím zasmát.

Často říkáte, že trému z vystoupení už skoro vůbec nemíváte. Vážně se ani trochu nebojíte, že se lidi nebudou smát?

Po tolika vystoupeních, která mám za sebou, už vím, co funguje, a nebojím se. Zatím se smáli vždy, takže kdyby se nesmáli, asi bych zjišťovala, zda funguje mikrofon nebo jestli umí publikum česky.

V nějakém rozhovoru jsem četla, že jste si zatím nestihla splnit nic z vašich životních snů a plánů, kromě vysokoškolského titulu. O jaké sny a plány jde?

Ten medailonek jsem o sobě psala v lehké nadsázce, ale je pravda, že jsem velmi dlouho nebyla naprosto vůbec ambiciózní. To se teď, po rozvodu, docela změnilo. Mám sen jít na pouť do Santiaga, obecně více cestovat, poznávat přírodu, protože dosud jsem se jí vyhýbala, a užívat co nejvíc času s dětmi. A samozřejmě mám ambici být skvělá.

V roce 2006 jste společně se Zuzanou Fuksovou založily hudební skupinu Čokovoko. V každé písni jste se zabývaly jiným, většinou tabuizovaným tématem. Jaké byly reakce na vaše písničky?

Reakce byly vesměs pozitivní. Občas někomu vadilo, že neumíme zpívat, ale většinou ho umlčelo to, že jsme mu potvrdily, že neumíme. Obsah se líbil téměř všem, kdo s námi o tom měl potřebu mluvit.

Do jakého hudebního žánru byste skupinu zařadila?

Nazvaly jsme to s kolegyní Zuzanou Fuksovou „mluvené slovo“, to méně provokovalo ozajstné hiphopery.

Co se děje s Čokovoko dnes? Plánujete kapelu oživit?

Neděje se nic a já se teď plně věnuju svým autorským věcem a moderování, že na víc nemám čas ani myšlenky. Moc se mi zalíbilo pracovat sama. Zodpovídám pouze sama sobě a stejně tak si sama organizuju čas. Navíc chci víc moderovat, protože tam improvizuju a já improvizaci miluju. Zejména ten pocit, když vcházím na jeviště, nevím, co budu říkat, a ono se mi to na místě v hlavě objeví, je to krásnej adrenalin.

Kdysi jste do češtiny přeložila knihu Princ & princ, která děti seznamuje s homosexualitou. Měla jste sice hodně pozitivních ohlasů, ale i těch negativních. Spousta lidí si myslí, že by se před dětmi o tomto tématu mluvit nemělo. Vy máte dvě dcerky, mluvíte s nimi o tom? V jaké souvislosti?

Samozřejmě, že o tom s nimi mluvím. Nechápu, proč by se o tom s dětmi nemělo mluvit. Mám pocit, že si lidé pletou pojmy. Copak se tají, že se maminka s tatínkem mají rádi? Ne. Tak proč by se nemohly mít rády dvě maminky? Jde tu o lásku, nikdo dětem nepopisuje nic neadekvátního jejich věku. Prostě dětem netajím, že když se vedou na ulici za ruku dva muži, že jsou to partneři a mají se rádi. Děti jsou s tím naprosto v klidu.

Spousta lidí vás vnímá jako ženu, která se nebojí říct, co si myslí. Co si myslíte o současné české společnosti?

 Shrnula bych to zvoláním: „Ej, mamo!“ Uvědomuju si, že může být hůř, ale také mám pocit, že se česká společnost nevyvíjí úplně dobrým směrem. Když se podívám na poslaneckou sněmovnu, tak se stydím. Je mi hanba za poslance SPD, za Babiše a jeho nohsledy. No a prezident? To synonymum povýšenosti a zvůle mě naprosto drtí. A samozřejmě mě trápí, že naše společnost sice `Me too` zaznamenala, ale většinově se mu vysmála. To mě mrzí a děsí.

Je něco, co byste na ní chtěla změnit?

Byla bych ráda, kdybychom měli v čele moudré lidi, kteří na sobě neustále pracují, jsou schopni dialogu a dokáží uznat, že se mohou mýlit.

Jste rozvedená. Co aktuálně vy a muži? Nebráníte se novému vztahu, nebo jste raději sama?

Jsem rozvedená krátce, takže se teď soustředím pouze na sebe, děti a práci. Učím se být sama se sebou, proto chci jít také na pěší pouť, od které očekávám, že si utřídím myšlenky a lépe se poznám. Jsem na sebe hrozně zvědavá.

Poslední dobou hodně moderujete. Máte i svůj celonoční pořad na internetové televizi Mall.tv. Četla jsem, že vás to baví víc než stand-up. Čím to je?

Stand-up mám taky děsně ráda a baví mě moc. Jak jsem psala, moderování je pro mě víc improvizace a adrenalin. Reaguju na lidi, okolnosti… ale vlastně už si nejsem jistá, co mám ráda víc. Mám ráda svou práci, což jsou obě tyto věci, a jsem za to velmi vděčná.

Do svého pořadu s názvem Noční směna s Adélou na Mall.tv si zvete známé osobnosti. Podle čeho si je vybíráte?

 Podle jediného klíče, musí mě zajímat. Přece jen s nimi strávím dvanáct hodin a to jde umoderovat pouze, pokud mi ten člověk připadá dostatečně zajímavý. A já tam budu mít teď na jaře tak zajímavé lidi. Bohužel nemůžu jejich jména prozradit, ale šíleně se těším.

Foto: Archiv Adély Elbel