Nemám ráda komedie. Americké vůbec ne a ty ostatní vlastně skoro neznám. Pak jsem ale narazila na film Bez věcí nad věcí. Německá komedie? O dvou mužích, co se na sto dní vzdají všeho, co mají? To někdo dokáže? Sice je to jenom film, ale jako vážně? Tohle jsem musela vidět.

Průměr, nebo zázrak?

Co mi na komediích nejvíc vadí? Že se snaží být vtipné za každou cenu. Že skoro vždycky v nich jde aspoň trochu o lásku a že vždycky končí dobře. Bez věcí nad věcí snad všechny body splňuje, tudíž jde o průměrnou komedii, kterých se točí rok od roku čím dál víc, ale všechny nestojí ani za zlámanou grešli. Vlastně počkejte. Tenhle film je jiný. Na to, abyste to zjistili, ale potřebujete vidět víc než prvních dvacet minut.

Zdánlivě nezajímavá zápletka

Když se dva nejlepší kamarádi Toni a Paul rozhodnou pod vlivem alkoholu uzavřít sázku, která spočívá v tom, že se na sto dní vzdají, všech, ano naprosto všech svých věcí, prvotní nadšení ze zápletky trochu opadne. Prvních pár minut totiž probíhá dost rozpačitě a téma, ač se mi na začátku jevilo jako zajímavé, se rozplyne v tisíckrát ohraných situacích. Toni je pořádný, jí zdravě, cvičí, nikdo mu nesmí sáhnout na jeho pečlivě vyžehlené a složené oblečení, dokáže být na minutu přesný a velmi pedantský. Jen ta empatie mu trochu chybí. Paul zase žije ze dne na den, sní, co zrovna je, denně si kupuje spoustu nesmyslných věcí včetně limitovaných edicí bílých tenisek, sjíždí profily holek na seznamkách, spí se svou prací a ráno vstává až na několikátý pokus a masturbuje. Oba však nemají společné jen to, že jsou celoživotními přáteli, ale i práci. Vyvíjejí aplikaci, s jejíž pomocí chtějí změnit svět. A dokonce se najde i někdo, kdo ji chce koupit za pořádný balík peněz. A právě tehdy se jejich životy navždy změní. V tomto bodě už diváci začínají odcházet z kina a zůstávají jen ti, co pořád věří. Anebo už usnuli.

Jste ochotni vzdát se oblečení, mobilního telefonu i Netflixu?

Vzdát se na sto dní všech svých věcí, včetně spodního prádla a sklenice, z níž by se dala pít voda z kohoutku, chce pořádnou kuráž. Zvládli byste to? Zůstat bez telefonu, Netflixu, bot nebo jídla? Toni a Paul si smí každý den večer vzít jednu věc zpátky. Musí si ale dobře rozmyslet, která to bude. Brzy začínají oba podvádět a divák přichází na jednu hodně zajímavou věc. Kterou sice už dávno ví, jen si ji pořád ještě neuvědomuje. Jsme závislí na všem, co máme. Jsme závislí na nakupování. Na konzumním způsobu života. Nedokážeme žít bez věcí tak, jako žili naši prarodiče nebo praprarodiče. Jak žili lidé za první a druhé světové války, za komunismu. Lidé v té době měli jen zlomek toho, co máme my. A mnohdy byli šťastnější. Vážili si všeho, co mají a když jim režim nebo válka sebrala i ten zbytek, co měli, pořád věřili, že jednou bude líp a že stejně než věci je důležitější láska. My si to ale v dnešní době neuvědomujeme, tolik lpíme na věcech, že zapomínáme na lidi kolem nás. Zapomínáme na to, že z nakupování se může stát nebezpečná závislost.

Svět se řítí do horoucích pekel

Komedie Bez věcí nad věcí je počinem Floriana Davida Fitze (Ježíš tě miluje, Nejkrásnější den), který má s komediemi už své zkušenosti a točí vůbec ne neúspěšné filmy. Naopak. V obou svých komediích si také zahrál jednu z hlavních rolí. Sebestředné? Zajímavé! Kdybych měla hodnotit film jako takový, ne to, co se divákům snaží sdělit, zřejmě bych vám řekla, že je to komedie, kterou jsem sice ráda viděla, ale už ji nikdy nechci vidět znovu. Vzhledem k tomu, že tenhle film svůj žánr daleko přesahuje tím, že dává světu jasnou zprávu o tom, kam spěje a jak to může dopadnout, směle vám ho doporučuji. Doporučuji ho i vašim sourozencům, dětem, neteřím, synovcům, sestřenicím, bratrancům, kterým je aspoň dvanáct let a jejich největší starostí je mít značkové oblečení, nejnovější telefon, počítačové hry a jiné novodobé vymoženosti. Konzumerismus nás stahuje do horoucích pekel a tak trochu tomu napomáhají i sociální sítě. Říká vám něco jméno Mark Zuckerberg? Vezměte všechny děti, co znáte a jděte s nimi na Bez věcí nad věcí. Možná si potom hodně věcí uvědomíte. A možná pak film budete chtít vidět opakovaně. Minimálně pokaždé, když si domů přinesete další zbytečnost, kterou vůbec, ale vůbec nepotřebujete.

Foto: BIOSCOP