Dne 12. července 1932 zahynul Tomáš Baťa. Ten, jak víte, byl úspěšným československým podnikatelem. Podařilo se mu vybudovat obuvnické impérium, které zná celý svět. A právě na jeho počest byl postaven vskutku impozantní Památník Tomáše Bati.

Co ve vás vyvolává? Spoustu otázek

Tomáš Baťa zemřel při letecké nehodě i s pilotem Jindřichem Broučkem skoro na dohled od otrokovického letiště nacházející se kousek od Zlína. A Památník připomíná nejenom Baťovu památku, ale také to, jakým způsobem o život přišel.

Exteriér skleněného kvádru v nás vyvolává spoustu myšlenek. Vážně je tohle možné? Skutečně může být nějaká budova tak naprosto jednoduchá a přitom promyšlená do posledního detailu? Existuje vůbec druhá taková budova, která by byla fotogeničtější? A co teprve, až do památníku vstoupíte! Uvidíte, co jste možná ještě nikdy předtím neviděli.

Neuvidíte nic a přitom všechno

Vůbec nic. Ano, na první pohled neuvidíte absolutně vůbec nic jiného než obyčejný stolek s návštěvní knihou. To je všechno? Opět zní odpověď ANO. Tohle je skutečně všechno, všechno, co si od tak významné památky můžete přát. Nebojte, pochopíte to hned, až uděláte prvních pár kroků a po interiéru se rozhlédnete pořádně. Jednou, dvakrát, třikrát.

Vstupujeme do památníku a nikdo nikde. Máme ho jenom sami pro sebe. Není návštěvní den. Můžeme tu být jak dlouho chceme a fotit, co chceme, a nikdo nám nebude překážet. Říkáte si, že to přeci není žádná výhra, když v památníku nic není? To jste ale na omylu.

3D model letadla, v němž Baťa zahynul

Památník samozřejmě není prázdný vždy, ale v těchto dnech, týdnech a měsících zrovna jo a já jsem za to neskutečně ráda. Mám čas se soustředit na tohle architektonické veledílo, úspěšné završení urbanistické struktury Zlína, kterou Tomáš Baťa vybudoval, a nic mě nerozptyluje. Kromě přízemí čítá také dvě další patra. Ze stropu visí maketa letounu Junkers F13 z duralového plechu, v němž Baťa přišel o život. Tuto tragédii pak připomíná už jenom jeho velkoformátová fotografie s krátkým popiskem umístěná u vchodu.

Procházíme jednotlivými poschodími a všímáme si i toho, čeho bychom si jinak nejspíš, pokud by v památníku byla výstava, nikdy nevšimli. Kromě promyšleného poschodí, které při scházení mění svůj geometrický tvar (vážně, zaměřte se na to, stoupněte si pět metrů od schodů a dívejte se na něj a periferně na zděné zábradlí a vykročte; vidíte, jak se mění?), nás zaujala především prosklená část budovy. Ven nevidíte, tabule jsou matné a nemáte šanci poznat, co se za sklem skrývá. Namiřte ale na okna fotoaparát a podívejte se do hledáčku. Jste překvapení z toho, co vidíte? To my byli taky! Absolutně nechápu, jak je něco takového možné. Stejný trik funguje i s mobilním telefonem. Stačí si spustit aplikaci fotoaparátu.

Dokonalost existuje

A co že to uvidíte? Je to prosté. Téměř všechno. Ostatně jak už jsem zmínila na začátku při vstupu do památníku. Uvidíte tady všechno a zároveň nic. Ale odcházet budete plni dojmů a s touhou vrátit se do této neskutečné budovy znovu. Připadáte si v ní jako v úplně jiném světě, jako na místě, kde je všechno dokonalé, kde má všechno svůj smysl a řád. Že ho nevidíte? Pořiďte si v památníku fotky. Fotky čehokoliv, co vás napadne. A pak se na ně podívejte. Každá fotka bude dokonalá, protože jestli v architektuře vůbec dokonalost existuje, najdete ji ve Zlíně. Na kopci, kousek za proslulým hotelem Moskva, v obklopení baťovských studentských ubytoven a univerzitních budov. Tohle je Zlín, který stojí za to poznat.

Foto: Petr Kučera, Orio s. r .o.