Gabriela Lhotáková je mladá umělkyně, která vystudovala sklářství. Na konci magisterského studia ale zjistila, že ji to více táhne ke šperkům. Dnes pracuje na volné noze a vytváří neotřelé stříbrné šperky s perlami. Společně jsme si o šperkařství i její cestě za vysněným povoláním popovídaly v nuselské kavárně mamacoffee.
Vystudovala jste sklářství. Jak jste se od tohoto oboru dostala ke šperkařství?
Byla to dlouhá cesta. Sklářství jsem studovala na střední škole ve Valašském Meziříčí. Potom jsem šla na Univerzitu Tomáše Bati ve Zlíně, kde jsem studovala ateliér design skla u Petra Stanického. Zde jsem také dokončila magisterský obor. Jenže ve čtvrtém ročníku jsem zjistila, že mě sklo až tak úplně nebaví. Po škole jsem šla do Jablonce nad Nisou pracovat do jedné sklářské firmy, kde jsem pracovala jako designér šperku. To pro mě byla úplně nová výzva. Se šperky jsem neměla žádné předchozí zkušenosti, ale chtěla jsem to zkusit.
A tehdy vám došlo, že víc než sklo vás baví šperky?
Ano, zjistila jsem, že mě šperk zajímá, ale tehdy, v té práci, to bylo všechno trochu komerčně laděné. Zákazníci byli komerční. Proto jsem se rozhodla vydat se vlastní cestou.
Jste samouk?
Ano. Trvalo mi asi 1 rok, než jsem se to naučila.
A jak? Z YouTube?
Přesně tak.
To vážně jde něco se naučit z YouTube?
Jde to. Nicméně kdybych neměla předchozí zkušenosti z vysoké školy, kde jsem pracovala s různým nářadím a technikami, měla bych z toho mnohem větší obavy. Takhle pro mě bylo relativně snadné osvojit si řemeslo šperkařství.
Výroba autorských šperků vás živila hned od začátku?
Ne. Začátky byly hodné krušné. Dlouhou dobu o mně nikdo nevěděl. Prosadit se bylo těžké. Nevěřila jsem si. Pochybovala jsem o sobě. Ale potom jsem zjistila, že se ke mně klienti vrací. Začala jsem si víc věřit. Teď to budou čtyři roky, co navrhuji šperky. Ale teprve od tohoto roku dělám sama na sebe. Předchozí roky jsem vytvářela šperky při zaměstnání.
Co jste dělala?
Kromě již zmíněného navrhování šperků pro jednu firmu jsem také pracovala v Brně v jednom concept storu jako asistentka. A naposledy jsem se živila jako návrhářka interiérů v Praze.
Pořád jste se tedy pohybovala v uměleckých kruzích.
Ano, to je pravda.
Jak se vám podařilo rozjet vlastní podnikání?
Hodně mi pomohly sociální sítě. V dnešní době je to hlavně o tom, jak se prezentujeme na sociálních sítích. A jako reklama pořád fungují skvěle. Sice mám i Facebook, ale víc jsem si oblíbila Instagram.
Pracujete primárně se stříbrem?
Ano.
Jak dlouho trvá výroba takového stříbrného šperku?
Zhruba hodinu a půl trvá vyrobit obyčejný stříbrný kroužek. Pak už záleží na mnoha dalších faktorech, například na tvaru, na technice, zvolených komponentech. Nakonec se tvorba takového šperku může protáhnout na osm hodin nebo klidně na celý den.
Vysvětlíte mi jako naprostému laikovi, jak se šperk vyrábí?
Potřebujete především stříbro. To existuje v nejrůznějších podobách – jako komponent, polotovar, drát nebo stříbrná granálie, která se používá na lití stříbra do formy. A pak jsou různé techniky opracování stříbra, například odlévání. Roztavíte stříbro a vlijete ho do formy. Nebo můžete tvarovat polotovar, například nahřátý drát. Pak následují úpravy stříbrného povrchu, třeba broušením, leštěním či rytím.
Která technika je vaše nejoblíbenější?
Já ráda experimentuju. Nedržím se tradičních postupů, které obvykle řemeslo zlatnictví provází. Snažím se jít za hranice a objevovat nové možnosti. Řídím se intuicí. Mám ráda spékání stříbrných kousků, tvarování, tavení. Jsem ráda, když se při práci něco děje. Chci s materiálem pracovat do hloubky. Ráda si opracovávám stříbro sama od začátku až do konce.
Víte od samého začátku, jak bude šperk vypadat, nebo ho vytváříte postupně?
Je to spíš experiment, improvizace, řídím se třeba i tím, jak se stříbro při opracovávání, tvarování a při používání různých technik mění. Často tvořím i podle toho, jak se zrovna cítím. Každý šperk představuje kombinaci pocitů, aktuálního psychického rozpoložení a prožívání emocí. Šperk je svým způsobem odrazem mého vnitřního světa.
Kde berete inspiraci?
Inspiruji se i v přírodě. Sbírám nápady i na cestách. Ale co budu dělat, to si dopředu neplánuji.
Už jste se někdy účastnila nějaké soutěže nebo designové přehlídky?
Ještě ne. Ne že bych si nevěřila, ale do roku 2023 jsem šperky dělala při zaměstnání, tudíž to bylo časově velmi náročné. Dřív jsem na to neměla kapacitu.
Co teď mezi šperky frčí?
Organické tvary, lehce do metalového vibu. Oblíbené jsou drsné nebo perlové šperky. Velkým trendem jsou i velké neopracované kameny.
Vyhověla byste zákazníkovi, který by za vámi přišel s vlastním návrhem?
Ještě se mi nestalo, aby za mnou přišel člověk s tím, že má vlastní představu, jak by měl šperk vypadat. Potenciální klienti u mě dokážou předvídat, že by to u mě takhle nešlo. Kdo mě osloví, má rád mou tvorbu a chce, abych mu navrhla šperk s vlastním rukopisem.
Jaké komponenty používáte nejčastěji?
Hlavně perly. Od samého začátku své tvorby pracuji s perličkami. Myslím, že perly jsou pro mé šperky charakteristické. Málokdy se mi stane, že je šperk čistě stříbrný.
Také malujete.
Spíš kreslím. A také ráda fotím.
Kde jste se naučila kreslit? Máte to od někoho z rodiny?
Možná nějaké umělecké geny mám. Moje prababička byla herečka. Ale její manžel, můj praděda byl malíř, možná po něm jsem nějaký talent zdědila. Strýc je také malíř, ale spíš je to jeho hobby. Odmalička se mnou maloval, doma i venku.
Je kreslení předpokladem, abyste si uměla načrtnout šperk, který chcete vytvářet?
Kresbu mám spíš jako odpočinkovou záležitost. Kreslím hlavně abstraktní motivy a různé barevné kombinace. Ale rozhodně si nemyslím, že umět kreslit je nějaký předpoklad k tomu, abych dokázala nakreslit realistickou skicu šperku. Navíc já šperky moc neskicuju.
Dáváte své šperky rodině a přátelům?
Zpočátku jsem to brala jako lehkou výhodu, že umím nějaké řemeslo a dokážu jim lehce vyrobit dárek, protože ten ručně vyrobený vždycky potěší. Nicméně když už třetí rok za sebou dáváte někomu jako dárek to, co sami vyrobíte, už to není tak originální. Ale občas pořád vlastnoručně vyrobené dárky dávám.
Co máte v plánu do budoucna?
Jelikož jsem na začátku své podnikatelské cesty, moc bych si přála, aby se to do budoucna víc rozjelo. Také bych si chtěla založit vlastní studio, kde bych měla dílnu a zároveň bych do ní mohla zvát zákazníky, aby si šperky vyzkoušeli. A samozřejmě bych se chtěla zúčastnit Designbloku.
Kde mohou zájemci vaše šperky vidět?
Zatím jen v Brně v Object Concept Storu. Tento concept store mám moc ráda, nejen proto, že jsem v něm kdysi pracovala. Vede ho moje kamarádka Jana Longaverová, která má skvělý vkus a každou značku, kterou zastupuje, vybírá nesmírně pečlivě. V Praze jsem zatím nenašla concept store, který by byl na podobné úrovni.
Nosíte i konfekční šperky?
Ne. Když už bych se rozhodla nosit něčí šperky, tak bych spíš podpořila českou autorskou tvorbu. Ale zatím žádný ve sbírce nemám. Já moc šperky nenosím, spíš jen příležitostně. V každodenním životě se ráda cítím volná, nesvázaná, ale když je nějaká příležitost, ráda se ozdobím.
Rozmlouváte přátelům, aby si kupovali šperky v klasickém zlatnictví?
Není mi jedno, co moji blízcí nosí. Naposledy, když jsem se viděla se sestrou, měla na ruce zajímavý prstýnek. Ptala jsem se jí, odkud ho má. Řekla že z háemka. To mě dost překvapilo. Nevěděla jsem, jestli to myslí vážně. Možná se mě i trošičku dotklo, že si koupila čínský sériový odlitek. Tak jsem ji lehce pokárala (smích, pozn. red.). Když si chce někdo z rodiny pořídit šperk, snažím se, aby si ten nákup lépe rozmyslel a aby spíš podpořil lokálního tvůrce.
Radí se s vámi ohledně nákupu šperku?
Někdy ano. Kamarádky i mamka se mě občas zeptají na něco, co si chtějí koupit. Předpokládají, že mám automaticky dobrý vkus, když vyrábím šperky.
Foto: Alexandra Chudá
Napsat komentář