Pavel Uretšlégr: „Hudba dokáže být jakýmsi zrcadlem společenských problémů.“

Předávání cen Vinyla se blíží. Proto jsem si popovídala s koordinátorem hudebních cen Pavlem Uretšlégrem. Která jména jsou podle něj v posledních letech ta nejvýraznější na české hudební scéně? Který hudební styl je aktuálně nejpopulárnější? A jak to má s vinylovými deskami, které zažívají velký návrat?

Jednou z kategorií udílení cen Vinyla je i Počin roku. Co pro vás osobně je počin posledního desetiletí?

Deset let je v současné, extrémně zrychlené době velmi dlouhý časový úsek a byl bych velmi obezřetný něco či někoho v tomto ohledu jmenovat a nějak generalizovat. Nicméně z mého osobního, extrémně subjektivního hlediska, bych ale třeba mohl jmenovat vznik festivalu Popmesse nebo účast manželů Havlových (Irena a Vojtěch Havlovi společně tvoří alternativní hudbu už od poloviny osmdesátých let, pozn. red.) na festivalu Le guess Who? v Utrechtu. Mým speciálním osobním počinem je pak každý (hudební) festival zaměřující se na nekomerční hudbu a kulturu, který v dnešní extrémně těžké ekonomické době existuje.

Kdo pro vás představuje objev posledních let?

Z posledních let, zůstaneme-li na české hudební scéně, mě ze začínajících jmen baví třeba Klara Wodehn, lobbyboy&saab900turbo, Anki, Anna Vaverková, Mat213, Rohony.

Dokážete říct, který žánr je u nás nejpopulárnější? Nebo který zažívá největší boom?

Myslím, že jednoznačně rap. Všechna měřitelná data to jasně ukazují.

Kdo nejvíce hýbe současnou českou alternativní scénou?

Těch žánrů či různých tendencí, které nějak definují současnou domácí alternativní hudbu, je zřejmě více. Mohou to být různé podoby alternativního rapu, písničkářství založené na českých textech, ale třeba taky čím dál tím větší propojení nezávislé hudby s popem, kterou představuje třeba Anna Vaverková.

Hodně se teď řeší, že mladí lidé se ve svých textech zabývají hlavně psychickými problémy anebo feminismem. Je cestou k úspěchu řešit v hudební tvorbě aktuální témata?

Zda je to cesta k úspěchu, nedokážu posoudit. To by byla spíše na otázka na samotné hudebníky a hudebnice. Nicméně je přirozené i důležité, že kultura, potažmo hudba, dokáže být jakýmsi zrcadlem společenských problémů. Je to myslím jedna z jejích základních a nejdůležitějších rolí.

Jste jedním z reprezentantů cen Vinyla. Vinyla vznikla před třinácti lety a možná tehdy kde kdo nechápal, proč se jmenuje Vinyla, když vinyly už přece nikdo neposlouchá. Teď je to přitom naopak. Jako by všechny hudební nosiče zmizely a existovala jenom deska a gramofon. Je to jakýsi návrat ke kořenům. Jaký vztah máte k vinylům vy?

K vinylům jsem si našel cestu před pár lety. Vlastním gramofon a několik desek mým oblíbených hudebníků a hudebnic. Jednou za čas si koupím nějaký vinyl v mé oblíbené prodejně klubu Kabinet v Brně. Rozhodně ale nejsem žádný vášnivý fanoušek a sběratel vinylových alb.

Máme tu Apple Music, Sportify, YouTube… Hudbu dnes můžeme poslouchat všichni a zadarmo. Nebo za pár desítek korun měsíčně. Je to dobře? 

Z pohledu mě jako posluchače určitě ano. Z pohledu hudební scény to už taková radost nebude. Streamovací služby podle všeho nemalé části hudební scény nabízejí zanedbatelné honoráře za prodej hudby přes jejich platformy.

Kdo jsou letošní nominanti na cenu Vinyla? Přečtěte si článek Kdo získá ceny Vinyla za rok 2023?.

Foto: archiv Pavla Uretšlégra