Recenze: Jedenáct tisíc metrů pod mořem se vrtat nevyplácí

Není moc filmů, u kterých se dokážu bát, natož abych se snad ještě vůbec dokázala leknout. Navíc o podmořských katastrofách či nadpřirozených jevech už toho bylo natočeno tolik (stačí na ČSFD do vyhledavače zadat slovo ponorka nebo hlubina), že na film Pod vodou jsem šla s minimálním očekáváním. A vlastně jenom kvůli Vincentu Casselovi.

Lidé nejsou všemocní

Vrtat do podmořského dna v jedenácti tisících metrech pod hladinou moře se nevyplácí. Člověk ani žádná technika, kterou doteď vymyslel, není bezchybná. Stroje i lidé mohou selhat. O vesmíru a podmořském dnu stále víme jen malý zlomek toho, co bychom mohli vědět, přesto mnohdy přeceňujeme své schopnosti a pouštíme se do riskantních plánů. 

To, co ještě nemá jméno

Své o tom ví i Nora (Kristen Stewart), která pracuje v podmořské vědecké laboratoři, jež provádí průzkumné sondážní vrty. Když se Nora jednoho dne probudí, něco je špatně. Stropem začíná protékat voda a náhlé otřesy narušují integritu podmořské laboratoře natolik, že její zkáza je nevyhnutelná. Zachrání se jen pár vyvolených, včetně jejího nadřízeného (Vincent Cassel), asistentky výzkumu (Jessica Henwick) a třech dalších zaměstnanců laboratoře. Všichni ale záhy zjišťují, že to, co otřáslo výzkumnou stanicí, nebylo zemětřesení, jak to zpočátku vypadalo, ale něco, pro co zatím nikdo nemá žádné pojmenování. Ocitli se ve zcela jiném ekosystému, jehož součástí je i něco velmi nebezpečného. 

Skřípající konec dojem nezkazí

Jestli máte rádi filmy typu Vetřelec, Armagaddedonnebo Hlubina (tu z roku 2002), pak se vám s největší pravděpodobností bude líbit i Pod vodou. Je to totiž kombinace všech třech zmiňovaných snímků a má ještě něco navíc. Vincenta Cassela (Zvrácený, Gauguin) a Kristen Stewart (Stmívání, Café Society). Do zhruba šedesáté páté minuty jsem k filmu neměla žádnou výtku. Je to zkrátka sci-fi horor a když splňuje alespoň základní předpoklady, není zcela přitažený za vlasy a obejde se bez špatné počítačové postprodukce, kdy pak film připomíná spíše špatné osmdesátkové pokusy o to, ztvárnit něco strašidelného a fantaskního (viz Žraločí tornádo), lze ho hodnotit vesměs pozitivně. Až ke konci to začíná skřípat. Nemůže za to postprodukce ani počítačové efekty (po vizuální stránce je snímek bezchybný), ale monstróznost a neuvěřitelnost toho, co lze nazvat hlavním problémem přeživších zaměstnanců laboratoře. 

Hororovou senzaci letošního roku nečekejte. Ani v žánru sci-fi se film nevyšplhá na přední příčky. Zřejmě zůstane někde uprostřed, ale v té lepší půlce, přesto i to lze považovat za úspěch. Předchozí dva filmy režiséra Williama Eubanka Ztracen ve vesmíru a Signál z neznáma jsou totiž hodnoceny dosti střídmě. Svítá mu ale na lepší časy. Pod vodou je dozajista zatím jeho nejlepší práce a má jich před sebou ještě hodně. Řadím si ho k oblíbeným režisérům a netrpělivě očekávám další snímek.

Foto: CinemArt