Recenze: Less

Spisovatel Arthur Less se potácí mezi úspěchem a neúspěchem. Když ale kalifornskému gayi začne táhnout na padesát, teprve ho chytá ta pravá panika. Chce dohnat, co se dá. A snaží se o to prostřednictvím knihy, která získala Pulitzerovu cenu.

Něco, co si musím přečíst

Spisovatel Andrew Sean Greer se na začátku své kariéry živil jako reklamní textař a učitel v kalifornském Seattlu a rovněž přednášel na berlínské Svobodné univerzitě. Jakožto spisovatel si už před lety vybojoval významné literární ocenění za knihu Zpověď Maxe Tivoliho, jež získala Kalifornskou knižní cenu a prémii Young Lions Award, která se uděluje mladým tvůrcům do pětatřiceti let. Ovšem až jeho pátý román Less dosáhl ocenění nejvyššího. V roce 2018 Greer získal Pulitzerovu cenu. A když se nějaké dílo pyšní Pulitzerovou cenou, musím si ho přečíst.

Zapomněla jsem ovšem na to, že knihy oceněné `Pulitzerovkou` nejsou rozhodně nic, při čem bych si mohla odpočinout, nepřemýšlet a jen tak si prostě číst. Ani s Lessem to není možné. Každá chvilka nepozornosti vás totiž může ochudit o dramatický nebo úsměvný zážitek.

Po padesátce život končí

Být druhořadým spisovatelem může být výhoda i nevýhoda zároveň. Lidé vás poznávají, všude vás vítají s otevřenou náručí, ale na vytoužené uznání nikdy nedosáhnete. Arthur Less je toho živoucím důkazem. Ke všemu těsně před padesátkou na něj začínají dopadat chmury. Jeho životní láska ho opustila kvůli jinému muži a teď ho zve na vlastní svatbu. Lessovi je jasné, že na ni rozhodně jít nemůže, protože by si na něj všichni ukazovali prstem, litovali ho, anebo se mu vysmívali. A tak se rozhodne z Kalifornie odjet a hledat štěstí ve světě. Cestuje do Mexika, Itálie, Německa, Francie, do Maroka a také do Indie a Japonska. Nikde se pořádně nedomluví, ale přesto rád studentům přednáší o své činnosti a dílech, a to i přesto, že mu nikdo nerozumí. Potácí se odnikud nikam a přijímá vše, co mu osud postaví do cesty. Ovšem s myšlenkou na blížící se smrt si poradit nedokáže a přijmout ji odmítá. V jeho mysli je padesátka konečná a nic už ho po ní nečeká. Ale co když je to jinak a co když může být po padesátce naopak lépe?

Greer má svůj styl

Upřímně, s knížkou jsem měla tak trochu problém. Ztrácela jsem se v textu a kolikrát musela číst třeba celou stránku znovu. Neorientovala jsem se v čase a nebýt názvů jednotlivých kapitol, ani v prostoru. Není to autorova chyba, ale má. Nepřipravila jsem se na to, že Greer má zkrátka svůj styl. Který vám sedne, anebo už po žádné jeho knize nesáhnete.

Proust versus Less

Kniha Less nese podtitul Hledání ztraceného času. Že vám to něco říká? Jistě. Jestli jste někdy dokázali přelouskat Hledání ztraceného času francouzského spisovatele Marcela Prousta, gratuluji. K tomu já se zatím ještě nedostala, respektive jsem nenašla odvahu. Něco společného tyto dvě knihy ovšem mají. Jsou o hledání času, sebe samých, o spisovatelích, homosexualitě, lásce a žárlivosti. Lesse ale, troufám si tvrdit, přečtete za mnohem kratší dobu.

Navíc v případě nejnovější knihy Andrewa Seana Greera můžete začít číst odkudkoliv. Kniha je totiž rozdělena do jakýchsi obrazů, které nespojuje čas ani místo. Je jen na vás, kam se chcete s Arthurem Lessem vypravit. Ať to bude kamkoliv, bude to stát za to. A já si to jdu přečíst ještě jednou.

Foto: archiv