Za svého života se příliš neproslavila. Když ale byly její povídky vydány posmrtně, stala se aspoň na chvíli světovou literární osobností číslo jedna. Čím je pro nás Lucia Berlin a její Manuál pro uklízečky tolik zajímavý? Například tím, že do něj obsáhla všechno, co zažila. Drsný pád na dno i život mezi smetánkou.
Uklízečka, recepční i alkoholička
Lucia Berlin publikovala své texty zejména od sedmdesátých do devadesátých let, mezi čtenáři si však tehdy našla jen hrstku věrných fanoušků. K českému čtenáři se ale nyní dostává výběr toho nejlepšího, co kdy tato spisovatelka napsala. Manuál pro uklízečky je souborem povídek, který odráží její skutečný, dodejme že bouřlivý život. A tak jsou i její povídky velmi pestré. Jako dítě ji i její sestru zneužíval vlastní dědeček, v dospělosti se léčila z alkoholismu. Dostala se do vyšších kruhů a také pracovala jako uklízečka i jako recepční v nemocnici. O tom všem kniha vypráví.
Čtěte, jak uznáte za vhodné
Její povídky spolu zdánlivě nesouvisí, avšak pozorný čtenář mezi nimi najde mnoho spojitostí. Jsou o životě na okraji společnosti. O vztazích, umírání, smrti i drogách. Ovšem žádný patos ani melancholii v povídkách nenajdete. Lucia Berlin píše s humorem, radostí, touhou po životě, bez patosu a zbytečného negativismu. Ať vypadají osudy postav sebebeznadějněji, Berlin vždycky čtenáři ukáže, že není třeba panikařit, protože každé temné životní období prozáří i světlá místa. Texty je radost číst a to jak po obsahové, tak literární stránce. Výhodou povídek je i to, že je nemusíte číst tak, jak jdou za sebou, ale klidně na přeskáčku. Můžete se k nim vracet nebo naopak některé povídky vynechat a požitek z toho budete mít stále stejný.
Tři nepovedená manželství
Lucie Berlin se narodila v roce 1936 do rodiny důlního inženýra. Kvůli otcově práci se však museli neustále stěhovat. A tak se Lucia stěhovala ze své rodné Aljašky do Idaha, Montany nebo Kentucky. V roce 1941 odešel otec do války a Lucia s matkou a sestrami opět změnila bydliště. Odstěhovaly se do El Pasa za dědečkem, který ovšem holdoval alkoholu víc, než bylo zdrávo. Navíc své vnučky sexuálně zneužíval. Její matka po dědečkovi závislost na alkoholu podědila a tak se s alkoholismem setkávala od útlého věku. Když se otec z války vrátil, všichni se přestěhovali do Santiaga de Chile, kde také Lucia absolvovala svá středoškolská a vysokoškolská studia.
Provdala se za architekta, porodila mu dva syny, ale manžel ji brzy nato opustil a tak se z ní stala svobodná matka. Později se provdala podruhé, za pianistu, s nímž se přestěhovala do New Yorku. Ale ani tento vztah nevydržel a tak se Berlin odstěhovala do Mexika. Štěstí jí však příliš nepřálo ani napotřetí. Vzala si muže sice velmi bohatého, zato drogově závislého. S ním měla další dva syny.
Proslavila se až jedenáct let po své smrti
Během svého života se také starala o sestru, která umírala na rakovinu. V devadesátých letech učila na Coloradské univerzitě a psala povídky, které byly uveřejňovány v nízkonákladových časopisech. Některé texty jí pak vyšly i v nezávislých nakladatelstvích. Nakonec zemřela, téměř bez povšimnutí, v roce 2004 v Kalifornii.
Ve slovenštině také vyšla její kniha Welcome Home (Vitaj doma, 2019). V této knize popisuje prvních dvacet devět let svého života, tedy život v hornické usedlosti na Aljašce, v Texasu a Chile. Kniha obsahuje fotografie i dopisy, které Berlin psala přátelům a známým po celý život.
Foto: archiv
Napsat komentář