Recenze: Naposledy se ohlédni

Jsou thrillery, které přečtete, a za půl roku vůbec netušíte, o čem byly. A pak jsou takové, jejichž zápletku si už nikdy z hlavy nevymažete. Přestože v tomto případě jde o zdánlivě tuctový thriller, něco mě láká přečíst si ho znovu.

A to nikdy nedělám. Ne u tohoto žánru. Proč bych měla číst dvakrát něco, u čeho už vím, jak to dopadne? Oběť, pokud přežila, se z traumatu vzpamatovala, vrah je chycen, popřípadě zabit, a všechno zlo ze světa vymizelo (aspoň dočasně). Proč se k tomu vracet? Protože některé lidské činy zkrátka nechápete a snažíte se pro ně najít přijatelná ospravedlnění či aspoň vysvětlení.

Když vám nevěří vlastní krev

Naposledy se ohlédni spisovatelky Janelle Brow vypráví o jedné zdánlivě všední americké rodině. A možná by taková byla i dál, kdyby jednoho dne nezmizela manželka a matka v jedné osobě Billie Flanaganová, žena, která byla pro všechny srdcem i hlavou celé rodiny. Dlouho se mělo za to, že nešťastnou náhodou zemřela při jedné ze svých osamělých turistických výprav. Že jí podklouzla noha a spadla někam, kde jí nikdo nemohl vidět ani slyšet. Jenže tu něco nesedí. Když dospívající Olive začne svou matku vídat i v běžném životě, třeba ve škole, všichni si myslí, že se zbláznila. Nejvíc v šoku je její otec, který na paranormální jevy rozhodně nevěří. Zato jedna z Oliviiných kamarádek ano, a tak jí začne ve snaze najít svou matku podporovat. Pomalu, ale jistě se začínají objevovat věci, které spíš poukazují na to, že všechno v jejich životech bylo doposud jenom jedna velká lež, a kým vlastně Billie Flanaganová, jež jednoho dne zmizí, ve skutečnosti byla.

Stylistická slabina

Je to thriller, který dokáže vtáhnout. Možná ne hned po prvních pár stránkách, ale po pár desítkách rozhodně. Drží vás v napětí a očekávání, nechá vás tápat a do poslední chvíle doufat, že všechno dobře dopadne. To je také úkolem všech příběhů tohoto žánru. Když se to nepodaří, není to dobrý thriller. Pravdou ovšem je, že tato kniha jazykově ani stylisticky nijak nevyniká. Je psaná hodně jednoduchým jazykem, navíc zkraje knihy mi přišlo, že nejsou věty stylisticky správně poskládané. Teprve když jsem se ponořila do děje, přestala jsem její nedostatky vnímat.

Zmizelá versus Naposledy se ohlédni

Že má však o zajímavou zápletku, to knize upřít nelze, a ta je také důvodem k tomu, proč si thriller možná někdy v budoucnu přečtu znovu. Zmizení ženy se ale v thrillerech neobjevuje poprvé. Snad největší ohlas na podobné téma sklidila kniha Zmizelá, která byla i zfilmována a v hlavních rolích si zahráli Ben Affleck a Rosamund Pike. Pokud jste knihu Zmizelá četli a nebyli jste z ní příliš nadšení, po téhle snad ani nesahejte. Sice nemá úplně stejnou zápletku, ovšem jisté náznaky podobnosti tu určitě jsou. Ale víte co… možná si knihu přeci jenom přečtěte. Sice Zmizelá je celosvětově mnohem úspěšnější, ale to neznamená, že by podobné knihy nestály za pozornost. Navíc si myslím, že kdyby někdo zfilmoval knihu Naposledy se ohlédni, možná by dosáhla podobného úspěchu jako Zmizelá. Ačkoliv postavy ve Zmizelé mají zajímavějších psychologický vývoj, zápletka je dle mého silnější v této knize. Když zmizí manželka, je to politováníhodné, ale když zmizí matka dospívající patnáctileté dcery, která je svou matkou posedlá, jde skutečně o hodně.

Foto: archiv