Recenze: Nevědění

Co člověk potřebuje k tomu, aby mohl žít? Zeptáte-li se Milana Kundery, pak vám nejspíš odpoví, že převážně otázkami je člověk živ. Těch je Nevědění plné. Odpovědi ale nepřicházejí, a nejspíš ani nejsou důležité.

Kunderova próza Nevědění vyšla už v roce 2000 a to ve španělštině, až po třech letech ve francouzštině. A teprve po dlouhých jedenadvaceti letech jsme se jí dočkali i tady v Česku. A rozhodně bylo na co čekat. Nevědění je román plný otázek a návratů do minulosti.

Malé velké návraty

Vypráví příběh emigrantky Ireny, která žije ve Francii od doby, kdy utekla z Československa před sovětskými tanky v roce 1968. Po sametové revoluci v roce 1989 se aspoň na pár dní vrací domů. Ale je to ještě její domov, když ona sama ho za svůj domov nepovažuje? Při cestě do své rodné země se setkává se svým někdejším milencem Josefem, rovněž emigrantem.

Příliš otázek a žádné odpovědi

Irena se už víc cítí jako Francouzka než jako Čechoslovačka. Její muž Gustav ale trvá na tom, že nesmí zpřetrhat své kořeny. Vazby jsou přece důležité. Anebo nejsou? Utváří nás místo, kde žijeme, nebo lidé, s nimiž se stýkáme? Návrat. Tak by se také mohl román jmenovat a vystihoval by ho dokonale. Nevědění je však bezpochyby příznačným názvem, jelikož klade mnoho otázek, ale nedává žádné odpovědi.

Irena a Josef jsou dva úplně cizí lidé, přestože se dříve krátce znali. Ale pamatuje si ji Josef ještě vůbec? A záleží na tom, když se do své rodné země vrací jen na pár dní, stejně jako Irena, a pak poputuje zase zpátky do míst, kde zanechal svou mrtvou ženu? I ta na něj dlouhá léta naléhala, aby navštívil Československo, místo, kde se narodil. Ale je to teď, když zemřela, podstatné? Záleží na tom?

Josef je hráč každým coulem. Když se se svou dávnou milenkou setká, nepozná ji. Nebo jen dělá, že ji nepoznává? Svede ji a Irena doufá, že v něm zahořela stará láska.

Červená knihovna s hlubokými myšlenkami

Oba mají své místo jinde ve světě. Nic už je nespojuje, minulost přeci není důležitá. Anebo je? Nevědění je románem a zároveň filosofickou úvahou. Nevědění by mohlo být obyčejnou knížkou z červené knihovny, pro někoho jím skutečně být i může. Jenže je v ní něco navíc. Něco ryze Kunderovského. Něco, co nepochopí nikdo, kdo nežil tak jako hlavní hrdinové knihy. Jak těžké je se vžít do hlavních postav, když je vám dvacet nebo třicet a o invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa víte jen z vyprávění, knih a dobových fotografií? Ale ne, není to těžké. Děje se to i v dnešní době, bohužel. Válka vždycky rozdělovala a rozdělovat bude i v jedenadvacátém století. Válka nás vytrhává z kořenů a surově nás odhazuje do zcela neznámých vod, nebo nás roztrhá na kusy. Když vypukne válka, odejdete, nebo zůstanete? Odejdete, i když víte, že už se nikdy nebudete moct vrátit? Ne proto, že byste nemohli, ale protože vám v tom brání vlastní přesvědčení? Nezapomínejte na to, že se vždycky vracíte tam, kde už to není jako dřív.

Milan Kundera vždycky vířil emoce, nejen dalších literátů a kritiků, ale široké veřejnosti. Odešel do Francie v roce 1975 a nevrátil se. Kvůli lidem, kteří tu žijí, z nichž některé nemůže vystát. Nechce pozornost, nechce publikum. Chce klid a svůj pomalý francouzský život. Už nechce žádné další otázky. Proto také nedává žádné rozhovory. Je jako hlavní hrdinka knihy. Tuší snad Kundera, že kdyby se vrátil, dočká se zrady?

Kniha Nevědění vyšla v nakladatelství Atlantis v roce 2021.