Cestopisy nečtu, ale když mi někdo dá do ruky vtipné čtení z cest okolo světa nebo třeba napříč českou krajinou, bez váhání se do ní pustím. Ráda se sama přesvědčím o tom, jestli je to vtipné, nebo ne. Když není, smůla pro mě (přeci jen jde o velmi subjektivní záležitost). Jakmile se na prvních pár stránkách pořádně od srdce nezasměju, zkusím to znovu třeba za pár let. Knížku od Lukáše Mohelského mám doma už od minulého léta, ale teprve o Vánocích jsem se k ní dostala. A nechápu, proč jsem tak dlouho otálela. Protože jsem knihu četla hlavně v městské hromadné dopravě, u spousty lidí jsem nejspíš zapsaná jako ta, co utekla z blázince nebo by se do něj měla v nejbližší době uchýlit.
Pozor, hazardujete se zdravím
Smát se dvě minuty v kuse uprostřed metra nebo tramvaje narvané k prasknutí chce trochu odvahy. Tedy jenom v případě, že zrovna víte, kde se nacházíte. Já u čtení Nevšedních zápisků ze Šanghaje ale ztratila pojem nejenom o tom, kde zrovna jsem, ale i kolik je hodin nebo co je za den. Několikrát jsem přejela zastávku, párkrát jsem málem upadla na konci eskalátorů, protože jsem si nevšimla, že končí. Tohle byla, panečku, jízda. Lukáš Mohelský během svého pracovního pobytu v čínské Šanghaji nasbíral tolik zábavných historek, že vydají na celou knihu. Bohužel ne tak tlustou, jak bych si přála.
Do Číny odletěl společně se svou ženou a svými dvěma malými dětmi. A skrze vyprávění poznáváme nejenom tamní život, ale i spoustu dalších exotických míst, které autor společně se svou rodinou během svého působení na Dálném Východě navštívil v rámci těžce zařízených dovolených.
Čína není pro každého
Mohelský vypráví o všednodenním životě čítající cesty do práce a z práce, nákupy, bydlení v čínské megalopoli, o slastech a strastech mladé čtyřčlenné rodiny, kterou nejednou postihne velmi nakažlivý a u nás málo známý virus. Se svými čtenáři se podělí i o zážitky z čínských Vánoc a nezapomíná ani bohatě povyprávět o čínské morálce, která rozhodně v mnohých situacích za tou naší značně pokulhává. A to i přesto, že o Češích se říká, že se také mnohdy příliš nenadřou.
Samozřejmě se nabízí srovnání s Ladislavem Ziburou, který je rovněž autorem nevšedních a velmi vtipných cestopisných zápisků. Oba píšou s humorem, nadhledem a oba procestovali kus světa, i když každý úplně jinak. Ale Zibura už je, dalo by se říct, profesionální cestovatel i spisovatel, Lukáš Mohelský je hlavně manažer v automobilovém průmyslu a pravděpodobně nemá ambice stát se profi cestovatelem ani spisovatelem. Nicméně obojím by být mohl. Cit pro jazyk má, smysl pro humor taky a během svých, ať pracovních nebo soukromých cest už toho také zažil tolik, co obyčejný člověk nestihne za celý život.
Nevšední zápisky ze Šanghaje jsou knihou, která vám rozhodně zvedne náladu, umocní (nebo vyvolá) vaši touhu cestovat a zároveň vám dopřeje škodolibě se radovat z malých i větších osobních trablů.
Knihu Nevšední zápisky ze Šanghaje vydalo nakladatelství Pointa v roce 2022.
Foto: archiv
Napsat komentář