Román jsem si musela přečíst, protože jsem o něm slyšela jen samá superlativa. A taky získal Cenu Karen Blixenové. Už vím proč. Je totiž jiný. A to nejen příběhem, ale i poselstvím, které nese.
Děj knihy Nový čas začíná v roce 1904, kdy se hlavní hrdinka Lilly přestěhuje do malého městečka Thyregod. Živí se jako učitelka a i když má plat hodně skromný, na jídlo a střechu nad hlavou jí stačí. Nic víc ani k životu nepotřebuje. Ke všemu když je poprvé skutečně zamilovaná.
Z roku 1904 pak deníkové zápisky najednou skočí až do roku 1927. Zjišťujeme, že dalších třiadvacet let se prokousávala životem, který si v mládí rozhodně nevysnila. Za muže si vzala o více než dvacet let staršího lékaře, neskutečného morouse, který svou ženu bere spíš jako služku než jako milovanou osobu. Kolikrát ho prosila, aby spolu měli děti. On nechtěl. Bral si ji totiž z jediného důvodu, cítil k ní lítost, protože se ukázalo, že Lilly bude mít děťátko a přitom není vdaná. Chtěl celou situaci zachránit. Nic víc, nic míň.
Když ale její muž umírá, vzpomíná nejen na život, který žila ještě jako mladá, ale zároveň přemýšlí nad tím, co bude teď. Zda ještě může prožít to, co jí v mládí bylo upřeno. Nikdy přeci není pozdě na nový začátek.
V čtenáři knížka vyvolává rozporuplné pocity. Soucítí s Lilly a zároveň ho štve tím, že se do takového života nechala vůbec vlákat. A že se stala obyčejnou služkou místního doktora. Toho čtenáři zpočátku nechápou, pak ho nesnáší, ale nakonec možná zjistí, že i přesto, že k žádnému člověku nikdy nechoval úctu ani respekt, ve skrytu duše nebyl úplně tak zkažený.
Ale o to vůbec nejde, autorka Ida Jessenová prostřednictvím příběhu, který se odehrává téměř před sto lety, ukazuje, jak moc se současný život a postavení žen liší od toho někdejšího. Jak chmurný je příběh, tak chmurná byla i sama doba. V knize nenajdeme moc míst, při kterých bychom se usmáli nebo si alespoň povzdechli `aspoň že tak`. Z knihy budete mít od začátku až do konce rozporuplné pocity i náladu. Žádný výbuch emocí nečekejte. Nejspíš ani nezatoužíte po tom, přečíst knihu jedním dechem. Není to zapotřebí. Mnohem víc si knihu užijete, když ji budete číst pomalu a trochu si nad ní zapřemýšlíte.
Pak možná pochopíte, jak důležité je umět žít tak, abychom žádného rozhodnutí nelitovali. A že není dobré od osudu přijímat všechno tak, jak nám to postaví do cesty, bez toho, aniž bychom se sami sebe zeptali, zda o to vůbec stojíme. Když nebudeme riskovat, možná budeme žít pohodlným a nekomplikovaným životem, ale štěstí ani skutečnou lásku si tím nejspíš nezajistíme.
Foto: archiv
Related articles
Napsat komentář