Recenze: Purpurový ibišek

Chimamanda Ngozi Adichieová si u českých čtenářů získala velké sympatie už před čtyřmi lety. Nyní nás opět přesvědčuje o tom, že když si chcete přečíst něco o životě Nigerijců, jsou právě její knihy tou správnou volbou. 

Víra je víc než rodina

Amerikána, díky které jsme měli v Česku možnost se s Adichieovou seznámit, je příběhem nigerijské ženy Ifemelu, která se přestěhuje do Spojených států, aby nezůstala uvězněná v zemi sužované vojenským režimem. V Americe hledá samu sebe, studuje tu, ale myšlenkami se stále vrací do své domoviny, kde zanechala svou lásku Obinzeho. Purpurový ibišek, jenž u nás vyšel v minulém roce, se na rozdíl od Amerikány celý odehrává v Nigérii, která už není tím, čím bývala. Patnáctiletá Kambili je vychovávána přísným otcem, pro kterého je víra víc než vlastní rodina. Každý den dodržuje přísný harmonogram, po škole musí hned domů a tak nemá příležitost hrát si s ostatními dětmi. Otec jí dokonce zakazuje vidět vlastního dědečka, protože nevyznává stejnou víru jako on. Když ho Kambili nebo její bratr Jaja neuposlechnou, neváhá je fyzicky týrat velmi krutými způsoby, například litím vařící vody na nohy. Stejně tak klidně vztáhne ruku na svou manželku. Nigérie se ale čím dál rychleji začíná proměňovat. Atmosféra houstne, lidé, kteří jsou proti režimu, se bojí o život. Když nakonec dojde k vojenskému puči, Kambilina zámožná rodina, která patřila mezi nejváženější v celém Enugu, se začíná rozpadat. 

Země sužovaná válkou není dobrým místem pro život

Autorka s nigerijskými kořeny dokáže neskutečně živě člověka nepoznamenaného válkou ani Nigérií přenést do situací, v nichž se nikdy předtím neocitl, a přesto jeho představivost rozvinout na maximum. Chimamanda Ngozi Adichieová vypráví s lehkostí a emocemi popisovanými nikoliv slovy, ale činy. Zároveň není sentimentální ani patetická. Vše, co se v příběhu odehrává a čeho nás autorka nechává být svědky, je často dramatické a smutné, ale toužíme číst dál, protože věříme, že Kambili se svým bratrem se konečně dočkají i hezkých dnů plných nových nadějí. Ale je to vůbec možné v zemi poznamenané krutými boji a zabíjením nevinných lidí? Kambilina teta se rozhodla se svými dětmi odstěhovat do Ameriky, přestože ani trochu netuší, co je tam bude čekat. Ale co sama Kambili? Tu doma čeká ještě nejedna těžká životní zkouška.

Oceňovaná autorka je i významnou esejistkou

Amerikána (2013, česky 2017) a Purpurový ibišek (2003, česky 2020) nejsou jediné romány, které Chimamanda Ngozi Adichieová (1977) napsala. Je autorkou i dalšího románu Půl žlutého slunce (2006, česky 2020), jehož děj opět zasadila do Nigérie šedesátých let, do období těsně po vojenském převratu. Je držitelkou Women Prize for Fiction za rok 2007 a v roce 2020 byla vyhlášena absolutní vítězkou této prestižní ceny. Mimo románů píše také eseje, mezi ty nejznámější patří Feminismus je pro každého (2014, česky 2018) nebo Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních (2017, česky 2018).

Kniha Purpurový ibišek vyšla v nakladatelství Host v roce 2020.

Foto: archiv