Recenze: To je on! O té, co si říkala Toyen

Nebýt výstavy, která právě probíhá v Národní galerii Praha, nejspíš bych si knihu nikdy nepřečetla. A byla by to obrovská škoda, protože tahle knížka se zařadí mezi ty, které si chci minimálně ještě jednou v životě přečíst.

Pro přátele byla Manka

Nejde o obyčejný životopis a suchá fakta, To je on! O té, co si říkala Toyen je beletrizovaný životopis, tedy spíše román zakládající se na skutečných faktech, ale také na spekulacích. Jeho autorka Milena Štráfeldová dokázala neuvěřitelně čtivě popsat příběh nejen samotné velké umělkyně Toyen, vlastním jménem Marie Čermínová, ale také těch, kteří byli jejími přáteli, tedy především Jindřicha Štyrského a členů uměleckého spolku Devětsil, mezi které patřili například Vítězslav Nezval, Jaroslav Seifert, který pro ni údajně vymyslel umělecký pseudonym Toyen, Karel Teige a mnoho dalších. Toyen jí ale mezi přáteli neříkal nikdo, pro všechny byla Manka. 

„TOYEN! To bude ono! To je jméno pro Manku! Ani mužské, ani ženské, záhadné jako ona sama, ozývá se v něm i milovaná Francie,“prohlásil kdysi údajně Jaroslav Seifert.

Svou rodinu zatratila

Marie Čermínová byla nezbedné dítě. Zvídavost a prostořekost ji přiváděla nejen ve školních lavicích do velkých problémů. Maminka z ní často byla na mrtvici a neustále jí za vzor předhazovala starší sestru Zdeňku. I to byl jeden z důvodů, proč se Marie rozhodla odejít z domu a na svou rodinu zapomenout. Nikdy o ní příliš nemluvila a znovu se s matkou sblížila až poté, co jí zemřel tatínek. Ani pak ale nebyl jejich vztah příliš ideální. Ke své sestře Zdeňce měla mnohem blíž, také u ní dlouhé roky bydlela. 

Pronikla do francouzských uměleckých kruhů

Kdyby na ostrově Korčula nepoznala malíře Jindřicha Štyrského a nevstoupila by do Devětsilu, možná by se její život ubíral úplně jiným směrem. Jenže tím, že se už od dob dospívání pohybovala v uměleckém světě, dostala šanci proslavit se a odjet do Paříže a proniknout i do tamních uměleckých kruhů. Jejími přáteli se stali například francouzští básníci André Breton či Benjamin Péret. Právě v Paříži prožila velkou část svého života, po druhé světové válce však musela uznat, že už není tím, čím bývala. Válka ji poznamenala a bylo to vidět nejenom na umění, kdy byl surrealismus, který Toyen ztělesňovala a zbožňovala, upozaďován, ne-li zcela zatracován, ale také v ulicích, které už nepůsobily tak bezstarostně a vlídně jako před válkou. Ale ani Toyen už nebyla tou, kterou bývávala. I ji druhá světová válka poznamenala, i když nepřímo. U sebe v garsoniéře totiž ukrývala židovského básníka a svého blízkého přítele Jindřicha Heislera. 

I sám velký Breton ji zbožňoval

Rodačka z pražského Smíchova se neproslavila jen jako jedna z hlavních představitelek surrealismu, ale také jako zakladatelka nového směru zvaného artificialismus, který vymyslela společně se Štyrským. Sám velký básník André Breton natolik zbožňoval její tvorbu, že ji zařadil mezi deset nejvýznamnějších světových umělců dvacátého století. 

Její život stále obestírají mnohá tajemství

Přestože byla Toyen vždycky velmi uzavřená a ani se svými nejlepšími přáteli se nebavila o svém soukromém životě, ale vždy jen o umění nebo politice, přeci jen po sobě zanechala spoustu významných stop, které mnohé literární badatele vedou k přesvědčení, že o muže nikdy zájem neprojevovala. A to ani v soukromém ani v uměleckém životě. Ráda totiž malovala nahé ženy, a když už malovala muže, většinou šlo o erotické, mnohdy až pornografické kresby, které v té době `slušné` lidi pobuřovali. S jistotou ale nikdo nic říci ani napsat nemůže. Toyen obestírá bezpočet tajemství, přesto se Marii Štráfeldové podařilo o Marii Čermínové a jejím okolí posbírat tolik faktů, že beletrizovaný životopis To je on! O té, co si říkala Toyen můžeme brát jako relativně přesný a podrobný průvodce životem jedné z nejvýznamnějších československých umělkyň, které kdy žily. 

Po přečtení knihy ale možná budete chtít pátrat víc. Kdo byla Toyen? Možná vás o kousek blíž k ní přiblíží i výstava, která aktuálně probíhá ve Valdštejnské jízdárně Toyen: Snící rebelka. 

Foto: Petr Kučera, Orio