Šárka Vildová alias Vild Art: „Každý obraz má větší váhu, když dostane správný název.“

Vild Art je značka, pod níž se skrývá umělkyně Šárka Vildová, která tvoří abstraktní akrylové a olejové malby vzbuzující nevídané emoce. Její obrazy dobývají Česko a aktuálně se na ně můžete přijít podívat i osobně, do kavárny Gram na pražských Vinohradech. Lidé si její obrazy kupují nejenom proto, že se jim líbí, ale berou je zároveň i jako investici. Jak říká její manžel Martin, který se stará o marketing, finance a veškerou administrativu, je lepší investovat do umění, které dělá radost a na které se můžeme dívat a mít ho doma, než do bitcoinu s kolísavou a tudíž nejistou hodnotou. S Martinem a Šárkou, kteří se seznámili na Střední uměleckoprůmyslové škole v Bechyni, jsem si povídala nejenom o jejich cestě k Vild Art, ale i o tom, jaké to je tvořit obrazy takzvaně na zakázku. Šárka totiž umí člověka dokonale přečíst a vytvořit pro něj obraz, který bude odrážet jeho vnitřní já i prostředí, v němž žije.

Co se za značkou Vild Art skrývá?

Šárka: Vild Art tvořím já jako malířka společně se svým manželem Martinem. Máme společné příjmení Vildovi, a proto Vild Art.

Takže to nemá nic společného s anglickým slovem wild čili divoký? Vyslovuje se to česky, je to tak?

Martin: Je to vlastně takový dvojsmysl, proto se i naše aktuální výstava v Gramu jmenuje Stay Vild, ale jmenujeme se Vildovi, takže s jednoduchým v.

Kdy přišla prvotní myšlenka vytvořit Vild Art?

Šárka: Přišel s ní muž. Nebýt jeho, tak dodnes maluji jenom sama pro sebe. Já jsem hrozně stydlivá. Už dříve jsem malovala obrazy na zakázku, ale vytvořit brand, napadlo před třemi lety Martina.

Martin: Manželka maluje už čtrnáct let. Věděl jsem, že je v tom skvělá, ale bojí se svoji práci prodávat. Proto jsme se domluvili, že založíme brand, a manželka bude malovat a já budu řešit všechny věci okolo – prodeje, vernisáže, osobní předávání obrazů a certifikátů pravosti a tak dále.

Kolik času uplynulo mezi chvílí, kdy jste se rozhodli stvořit značku Vild Art a první výstavou?

Šárka: První výstavu jsme zorganizovali prakticky hned. Založili jsme si Instagram a udělali hned první výstavu v Táboře, ani ne dva měsíce po založení Vild Art.

Martin: Šárka je totiž z Tábora. Tak proto tam. Já jsem původem z Prahy ze Žižkova.

Také jste měli výstavu v pražském klubu Rock Café.

Šárka: Ano, a rok potom zase.

Martin: Říká se, že v Rokáči vždycky vystavuješ jenom jednou. Za celou dobu, co Rock Café funguje, jsme jenom my dostali nabídku vystavovat po roce ještě jednou. To pro nás byla obrovská čest. A pak jsme měli velkou dražbu v Hudebním divadle Karlín, kde jsme dražili obraz pro nadaci Jiřího Procházky BJP Foundation. Prodali jsme obraz za neskutečný peníze, za pět set tisíc.

Aktuálně máš prodejní výstavu v nové kavárně na Vinohradech v Gramu. Prodáváte tu originály i reprodukce. Nyní tedy k originálům. Kde pro ně bereš inspiraci?

Šárka: Vždy se řídím okamžikem, jak se cítím, jakou hudbu si pustím. Řídím se zkrátka aktuálními emocemi. Tvoření nechávám žít vlastním životem.

A pokud jde o barvy? Také se řídíš náladou?

Šárka: Náladou i interiérem, ve kterém bych si ten konkrétní obraz dokázala představit. Nebo si představím konkrétního člověka.

Jak to máš s názvy obrazů? Jsou pro tebe důležité, nebo je neřešíš?

Šárka: Názvy vybírám hodně pečlivě. Právě stojíme u obrazu s názvem Moje všechno. Každý obraz má větší váhu, když dostane ten správný název. Lidé často vybírají obrazy podle názvu. Třeba se v tom názvu vidí.

Martin: Šárka nad vymýšlením názvů tráví spoustu času. Když se člověk podívá na obraz a pak si přečte název, najednou mu začne dávat větší smysl. Název nikdy není prvoplánový. Dokážu tvrdit, že název některý lidi úplně odzbrojí.

Tvoříš výhradně akrylem?

Šárka: Dosud jsem tvořila hlavně akrylem. Kombinovala jsem ho se strukturovacími pastami a inkousty. Teď jsem se pustila do olejomalby. Do Gramu jsem také první olejomalbu přivezla a hned na vernisáži  se prodala.

Martin: Byl to i nejdražší obraz, který jsme tu vystavovali. Strhl se o něj poměrně velkej zájem.

Specializuješ se jen na velkoformátové obrazy?

Šárka: Ne, to vůbec. Velké obrazy jsou jenom tady ve vstupní hale. Většinou maluji obrazy 90 × 100 cm, to je také nejčastější rozměr, který lidé kupují. A pak také maluji na plátno 60 × 90. Od tohoto formátu se odpichují reprodukce.

Martin: Já bych rád dodal, že všechny obrazy, který tu v Gramu jsou, jsou volná tvorba. Jak Šárka dostane chuť malovat, něco ji inspiruje, tak maluje. Není to na žádost klienta, ale maluje si hlavně pro sebe. Tyhle obrazy jsou taky ihned k prodeji. Většinou jsou to obrazy menších rozměrů. Zakázky bývají větší. Klient si sám nadefinuje, jakou chce velikost, materiál nebo barvy.

Tvoříš tedy i přímo na zakázku?

Šárka: Ano, ale většinou mi lidé nechávají volnou ruku. Často se k zákazníkovi jezdím podívat, jak vypadá jeho interiér, aby mu tam ten obraz takzvaně pasoval.

Kolik ročně zvládneš namalovat obrazů? Nebo maluješ, jenom když chceš?

Šárka: Na malování mám teď přesně vyhrazený čas, protože se starám o dvě malé děti. Ale jinak maluju, když mohu. Baví mě to a chodím si tak do práce odpočinout (smích, pozn. red.). Ale přesný počet definovat nedokážu. Hodně se to různí. Ale za poslední rok, speciálně na tuhle výstavu, jsem jich namalovala deset.

Martin: Ale  chceme to ještě stáhnout. Rádi bychom počet stáhli alespoň na šest, aby šlo o prémiovější a takzvaně nedostupnější zboží. Aby Šárka kreslila pořád s takovým elánem jako doteď, aby ji to pořád bavilo. To je nejdůležitější. Nechci, aby se z ní stala továrna na obrazy. Spíš se vydáme úplně opačným směrem.

Máte i e-shop, přes který si mohou zájemci obraz koupit?

Martin: Jasně, u každýho obrazu samozřejmě máme fotky a základní specifikaci. Jsou tam jak originály, tak i reprodukce.

Šárka: Zároveň tam máme i obrazy, které už se prodaly.

Martin: Když je tam cena, je obraz ke koupi. Když je tam jenom název, pak už je prodanej.

Šárka: Ano, naše stránky jsou zároveň i naším portfoliem.

Martin: Lidi si ale spíš chtějí koupit obraz osobně. Chtějí poznat osobně nás. Jsou rádi, když za nimi zajedeme a podíváme se, jak třeba bydlí. My jim na základě toho posíláme vizualizace. Ten proces od počátečního nápadu po předání obrazu je docela složitej. Šárka si třeba fotí i vybavení domácnosti, sedačku, osvětlení. Zjišťuje, jaký barvy má klient nebo klientka ráda.

Šárka: Kolikrát si spolu sedneme i na kafe. Snažím se klienta vždycky navnímat ze všech stránek včetně jeho povahy. Ještě se mi nikdy nestalo, že bych se do vkusu klienta netrefila.

Martin: Neznám nikoho ani zdaleka podobnýho Šárce. Je schopná vidět lidi skrz barvy. Třeba když vidím tebe a barevný oblečení, co máš na sobě, tak je jasný, že kdybyste se s Šárkou domluvily, vytvořila by veselej a energickej obraz. Určitě by tě úplně odzbrojil. To já zase neumím, já o tom umím mluvit a prodat to.

Nestudovala jsi, Šárko, náhodou i psychologii?

Šárka: Bohužel, ale hrozně by mě to zajímalo.

Stalo se ti někdy, že by za tebou přišel klient a hned si z něj cítila něco negativního?

Šárka: Stalo se mi to jednou nebo dvakrát. Také jsme se nakonec na obrazu nedomluvili. Nechtěla bych ten obraz malovat. Když je mi někdo nepříjemný, tak obraz nedělám. I sám obraz by pak vyzařoval nějakou formu negativity.

Zmínili jsme už na začátku, že tvoříš i reprodukce.

Šárka: Aktuálně máme pět originálů v rozměru 60 × 90, to je také největší rozměr reprodukce. Tu děláme celkem ve třech variantách. Z toho vychází limitovaný počet dvacet reprodukcí. Od každého rozměru tiskneme na speciální papír Hahnemühle a ke všem reprodukcím přikládáme certifikát pravosti. Každá nese i vodotisk a má vlastní číslování.

Martin: Z velkých obrazů reprodukce neděláme, z těch menších ano. Ke každý reprodukci přistupujeme jako k originálům. Často je to i takový start budoucí větší spolupráce. Zrovna za chvíli předáváme obraz tady v Gramu jednomu klientovi.

A za kolik korun reprodukce prodáváte?

Martin: Obvykle za osmnáct set až pět tisíc korun. A když je s námi klient spokojený a sedneme si, tak si třeba později koupí i originál.

Znamenají pro vás obrazy investici? Sbíráte umění?

Martin: Jasně, sbíráme. Investice do umění mi dává větší smysl než si koupit bitcoin. Obraz můžeš mít doma, vnímat ho každý den. Můžeš jím podpořit umělce, kterýho máš ráda.

Šárka: A hlavně obrazy ovlivňují tvoji náladu. Vnímáš ho každý den. Já to miluju. Doma máme i jiný umělce, mám tam i své obrazy a občas ty obrazy střídám a nechávám je na sebe působit.

Martin: Jo, každý týden máme doma jiný obrazy (smích, pozn. red.).

Kolik jich doma máte?

Martin: Asi patnáct, ale velkoformátových. A měníme je fakt podle nálady nebo jestli je zima nebo léto.

Ještě před naším rozhovorem si  zmiňoval, že se chystáte vystavovat v zahraničí. Povíš mi o tom, Martine, něco víc?

Martin: Můžu říct jenom to, že jsme došli do nějakýho pomyslnýho bodu, kdy je zapotřebí udělat krok dál. Rozhodli jsme se podle nabídek, který jsme po vernisáži v Gramu dostali. Aktuálně jednáme s galeristy z Berlína, Vídně, Šanghaje a New Yorku. Nejdřív asi dáme přednost Evropě, ale třeba do dvou let bychom rádi vystavovali i v New Yorku.

To je velký plán.

Martin: My si taky jdeme pro velký věci (smích, pozn. red.). Žijeme jenom jednou a nikdy nevíš, co se ti v další vteřině stane. V Čechách si lidi pletou namyšlenost a cílevědomost. My s Šárkou děláme všechno proto, abychom si ty velký cíle splnili.

Máte v plánu ještě nějakou výstavu na letošní rok?

Martin: Zrovna teď jsme něco domlouvali. Ale bude to akce, při který se bude prodávat jenom jeden obraz. Vydražený peníze půjdou jedné nadaci. Řídíme se totiž heslem, že když je nám dáno, když něco dostáváme, tak taky musíme něco vracet zpátky. Dražit se bude pravděpodobně v Praze na přelomu září a října, ale kde přesně, to ještě říct nemůžu.

Které nadace podporujete?
Martin: Měli jsme předčasně narozené děti a jejich rodiny, poté Víly pro děti z dětských domovů, Masarykův ústav v Brně, kde se léčí onkologicky nemocný děti. Navštívili jsme je osobně a byl to hrozně silnej a náročnej zážitek. A teď jsme si vybrali nadaci, která mimo jiný staví školy v Africe.

Foto: Petr Kučera, Orio s.r.o.